Dědická daň v ČR: Kompletní přehled a aktuální sazby 2024

Zrušení dědické daně v roce 2014

V České republice došlo k významné změně v daňovém systému, když byla k 1. lednu 2014 zcela zrušena dědická daň. Toto rozhodnutí bylo součástí rozsáhlých změn v občanském zákoníku a souvisejících předpisech. Do konce roku 2013 byla dědická daň upravena zákonem č. 357/1992 Sb., o dani dědické, dani darovací a dani z převodu nemovitostí. Tento zákon stanovoval různé sazby daně podle příbuzenského vztahu mezi zůstavitelem a dědicem.

Před zrušením dědické daně byli dědicové rozděleni do tří skupin. První skupina zahrnovala přímé příbuzné a manžele, kteří byli již od roku 1998 od daně osvobozeni. Druhá skupina obsahovala další příbuzné, jako například sourozence, synovce, neteře, strýce a tety. Třetí skupina pak zahrnovala všechny ostatní osoby. Pro druhou a třetí skupinu platily progresivní sazby daně, které se pohybovaly od 3% až do 20% pro druhou skupinu a od 7% až do 40% pro třetí skupinu.

Zrušení dědické daně v roce 2014 přineslo významné zjednodušení celého procesu dědictví. Nově se příjmy z dědictví začaly považovat za bezúplatné příjmy, které jsou od daně z příjmů osvobozeny. Tato změna se týká všech dědiců bez ohledu na jejich příbuzenský vztah k zůstaviteli. Administrativa spojená s děděním se tak výrazně zjednodušila, což ocenili jak dědicové, tak notáři a další právní zástupci.

Důvodem pro zrušení dědické daně byla především skutečnost, že její výběr byl administrativně náročný a výnos pro státní rozpočet relativně nízký. V posledních letech před zrušením činil roční výnos této daně pouze okolo 100 milionů korun. Navíc existoval argument dvojího zdanění, protože zděděný majetek již byl jednou zdaněn během života zůstavitele.

Po zrušení dědické daně zůstávají dědicům pouze povinnosti uhradit náklady spojené s dědictvím, jako jsou notářské poplatky a případné soudní výlohy. Tyto poplatky se stanovují podle hodnoty děděného majetku a jsou upraveny vyhláškou Ministerstva spravedlnosti. Notářský tarif je odstupňován podle hodnoty aktiv pozůstalosti.

Změna přinesla také větší právní jistotu pro dědice a zjednodušila celý proces dědického řízení. Dědicové již nemusí složitě vypočítávat daňovou povinnost ani podávat daňová přiznání. Tato reforma byla obecně přijata pozitivně jak odbornou veřejností, tak běžnými občany. V současnosti tak v České republice neexistuje žádná speciální daň z dědictví a tento systém se osvědčil jako efektivní a spravedlivý způsob řešení majetkových převodů v rámci dědického řízení.

Bezplatné nabytí dědictví bez daňové povinnosti

V České republice již od roku 2014 neexistuje samostatná dědická daň, jak ji mnozí znali z dřívějška. Bezplatné nabytí majetku děděním je v současnosti zcela osvobozeno od daňové povinnosti, což představuje významnou úlevu pro všechny dědice. Tato změna byla součástí rozsáhlé daňové reformy, kdy došlo ke sloučení daně dědické a darovací pod daň z příjmů. Pro běžného občana to znamená, že když zdědí jakýkoliv majetek, nemusí z něj odvádět žádnou speciální dědickou daň.

Dříve byla situace výrazně komplikovanější, neboť výše dědické daně závisela na příbuzenském vztahu mezi zůstavitelem a dědicem, přičemž dědici byli rozděleni do tří skupin. První skupina zahrnovala přímé příbuzné a manžele, druhá skupina další příbuzné jako sourozence či synovce, a třetí skupina ostatní osoby. Každá skupina měla stanovené různé sazby daně, které se pohybovaly od jednotek procent až po desítky procent z hodnoty děděného majetku.

V současném systému je situace mnohem příznivější. Veškerý zděděný majetek je automaticky osvobozen od daně z příjmů, a to bez ohledu na hodnotu dědictví či příbuzenský vztah mezi zůstavitelem a dědicem. Toto osvobození se vztahuje na všechny typy majetku - nemovitosti, movité věci, cenné papíry, peněžní prostředky na účtech, podíly v obchodních společnostech i další aktiva.

Je však důležité zmínit, že i když samotné nabytí dědictví nepodléhá dani, mohou vzniknout jiné daňové povinnosti související se zděděným majetkem. Například pokud dědic zdědí nemovitost a následně ji prodá, může mu vzniknout povinnost zaplatit daň z příjmů z tohoto prodeje. Osvobození od daně se v takovém případě řídí běžnými pravidly pro prodej nemovitostí, včetně časového testu pro osvobození.

Pro praktické účely to znamená, že dědici nemusí podávat žádné daňové přiznání související přímo s dědictvím. Jediné náklady, které v souvislosti s dědictvím vznikají, jsou notářské poplatky za provedení dědického řízení, které se vypočítávají podle hodnoty děděného majetku. Tyto poplatky jsou však výrazně nižší než bývalá dědická daň a představují odměnu notáři za provedení všech úkonů souvisejících s vypořádáním dědictví.

Tato úprava významně zjednodušila celý proces dědictví a snížila finanční zátěž dědiců. Zároveň přispěla k zachování rodinného majetku a usnadnila jeho mezigenerační převod. Je to jeden z příkladů, kdy daňový systém podporuje rodinnou soudržnost a umožňuje hladší přechod majetku na další generace bez zbytečné administrativní a finanční zátěže.

Původní sazby dědické daně před rokem 2014

Dědická daň v České republice prošla v průběhu let významnými změnami. Do konce roku 2013 existoval komplexní systém zdanění dědictví, který rozděloval příbuzné do tří daňových skupin. První skupina zahrnovala přímé příbuzné v řadě přímé a manžele, kteří byli od daně osvobozeni. Do druhé skupiny patřili příbuzní v řadě pobočné, tedy sourozenci, synovci, neteře, strýcové a tety, manželé dětí, děti manžela a rodiče manžela. Třetí skupina obsahovala ostatní fyzické a právnické osoby.

Typ dědictví	Dědická daň v ČR
Přímá linie (děti, rodiče)	0 %
Manžel/ka	0 %
Sourozenci	0 %
Ostatní příbuzní	0 %
Nepříbuzné osoby	0 %

Sazby dědické daně byly progresivní a závisely na hodnotě děděného majetku. Pro druhou skupinu začínaly na 3% při hodnotě majetku do 1 milionu korun a mohly dosáhnout až 12% při hodnotě nad 50 milionů korun. Pro třetí skupinu byly sazby výrazně vyšší, začínaly na 7% a mohly vystoupat až na 40% u nejvyšších hodnot děděného majetku. Výpočet daně byl poměrně složitý a zohledňoval různé odpočitatelné položky a osvobození.

Významnou roli hrála také hodnota děděného majetku, která se určovala podle znaleckého posudku nebo podle ceny obvyklé v místě a čase. U nemovitostí se používala cena zjištěná podle oceňovací vyhlášky. Do základu daně se započítával veškerý majetek nabytý děděním, včetně nemovitostí, movitých věcí, cenných papírů, peněžních prostředků a jiných majetkových práv.

Systém obsahoval také různá osvobození, například u movitých věcí osobní potřeby v hodnotě do 500 000 Kč u fyzických osob, pokud tyto věci nebyly po dobu jednoho roku před smrtí zůstavitele součástí obchodního majetku. Další osvobození se týkalo vkladů na účtech u bank, které nebyly předmětem dědické daně do výše 20 000 Kč.

Proces vyměření a výběru dědické daně byl administrativně náročný. Dědic musel podat daňové přiznání do 30 dnů od právní moci rozhodnutí soudu o dědictví. Daň byla splatná do 30 dnů od doručení platebního výměru. V případě, že dědic neměl dostatek prostředků na úhradu daně, mohl požádat o posečkání daně nebo o rozložení její úhrady do splátek.

Původní systém dědické daně byl často kritizován pro svou složitost a vysokou administrativní náročnost. Argumentovalo se také tím, že jde o dvojí zdanění majetku, protože zůstavitel již jednou daně z tohoto majetku zaplatil. Tyto a další důvody vedly k tomu, že od 1. ledna 2014 byla dědická daň jako samostatná daň zrušena a převedena pod daň z příjmů, přičemž veškeré bezúplatné příjmy z dědictví byly od daně osvobozeny.

Rozdělení dědiců do tří skupin

Dědické právo v České republice tradičně rozlišuje dědice do tří základních skupin, což má významný vliv na způsob dědění a případné daňové povinnosti. V první dědické skupině se nacházejí nejbližší příbuzní zůstavitele, konkrétně děti a manžel či manželka. Pokud některé z dětí již nežije, jejich dědický podíl přechází na jejich potomky. Tato skupina má nejvýhodnější postavení, jelikož byla od roku 1998 až do zrušení dědické daně v roce 2014 od daně zcela osvobozena.

Druhá dědická skupina zahrnuje rodiče zůstavitele, sourozence a také osoby, které se zůstavitelem žily ve společné domácnosti nejméně po dobu jednoho roku před jeho úmrtím a které z tohoto důvodu pečovaly o společnou domácnost nebo byly na zůstavitele odkázány výživou. Tato skupina původně podléhala dědické dani ve výši 3-12% v závislosti na hodnotě děděného majetku. Před zrušením dědické daně existovala progresivní sazba, která se zvyšovala s hodnotou dědictví.

Třetí dědická skupina obsahuje všechny ostatní příbuzné a nepříbuzné osoby, včetně tetiček, strýců, bratranců, sestřenic a dalších vzdálenějších příbuzných. Tato skupina byla historicky zatížena nejvyšší sazbou dědické daně, která se pohybovala mezi 7-40% z hodnoty zděděného majetku. Právě tato skupina pociťovala největší daňovou zátěž, což často vedlo k různým strategiím, jak majetek převést ještě za života zůstavitele.

Je důležité zmínit, že současný systém dědického práva v České republice již nepracuje s dědickou daní, která byla zrušena v roce 2014. Nicméně rozdělení do dědických skupin zůstává významné pro určení dědických podílů v případě, že zůstavitel nezanechal závěť. V takovém případě se majetek dědí podle zákonné posloupnosti, kdy se nejprve uspokojují nároky dědiců z první skupiny, a teprve pokud není dědiců v první skupině, přichází na řadu skupina druhá, a obdobně pak skupina třetí.

Zajímavostí je, že před zrušením dědické daně existovala řada osvobození a úlev. Například u první dědické skupiny bylo osvobození absolutní, zatímco u druhé skupiny existoval limit pro osvobození ve výši 60 000 Kč. U třetí skupiny byl limit nejnižší, pouze 20 000 Kč. Nad tyto částky se pak aplikovala progresivní sazba daně. Současný systém je mnohem jednodušší a transparentnější, protože dědici hradí pouze související administrativní náklady a případné notářské poplatky. Toto uspořádání významně ulehčilo proces dědického řízení a odstranilo dodatečnou finanční zátěž pro pozůstalé v době, kdy se vyrovnávají se ztrátou blízké osoby.

Dědická daň byla v České republice zrušena v roce 2014. Nyní se platí pouze poplatky notáři za vyřízení dědického řízení

Radmila Horáčková

Osvobození od daně pro příbuzné v linii

V České republice došlo k významné změně v oblasti dědické daně v roce 2014, kdy byla zcela zrušena pro všechny skupiny dědiců. Před tímto zásadním krokem existoval systém, který rozděloval dědice do tří skupin podle příbuzenského vztahu k zůstaviteli. Příbuzní v přímé linii a manželé byli již tehdy osvobozeni od placení dědické daně, což zahrnovalo děti, rodiče, prarodiče a pravnuky. Toto osvobození představovalo významnou úlevu pro nejbližší rodinné příslušníky a odráželo společenský význam zachování majetku v rodině.

Současná právní úprava je ještě příznivější, protože nabytí dědictví není předmětem žádného speciálního zdanění. Veškerý zděděný majetek přechází na dědice bez daňové zátěže, což významně usnadňuje generační přenos majetku. Tento přístup vychází z principu, že majetek byl již jednou zdaněn během života zůstavitele, a není tedy spravedlivé jej znovu zatěžovat daní při převodu na dědice.

Je důležité si uvědomit, že i když dědická daň jako taková neexistuje, mohou vzniknout jiné daňové povinnosti související se zděděným majetkem. Například při prodeji zděděné nemovitosti může vzniknout povinnost platit daň z příjmu, pokud je nemovitost prodána před uplynutím časového testu. Podobně při zdědění vozidla je nutné hradit pravidelnou silniční daň, pokud je vozidlo používáno k podnikatelským účelům.

Osvobození od daně pro příbuzné v linii má dlouhou historickou tradici v českém právním systému. Již před rokem 2014 existovala řada výjimek a úlev, které zmírňovaly daňovou zátěž pro nejbližší příbuzné. Systém byl nastaven tak, aby respektoval rodinné vazby a umožňoval plynulý přechod majetku mezi generacemi. Toto osvobození bylo vnímáno jako spravedlivé řešení, které podporovalo rodinnou soudržnost a kontinuitu majetkových vztahů.

V současnosti, kdy je dědická daň zcela zrušena, se česká právní úprava řadí mezi nejliberálnější v Evropě. Mnoho evropských zemí stále uplatňuje různé formy dědické daně, často s progresivní sazbou závislou na hodnotě dědictví a vztahu mezi zůstavitelem a dědicem. Český přístup tak představuje významnou výhodu pro všechny dědice, bez ohledu na jejich příbuzenský vztah k zůstaviteli nebo hodnotu děděného majetku.

Toto komplexní osvobození také významně zjednodušuje administrativu spojenou s dědictvím. Dědici nemusí složitě vypočítávat daňový základ ani vyplňovat daňová přiznání související s dědictvím. Celý proces dědického řízení je tak jednodušší a přímočařejší, což oceňují jak dědicové, tak notáři a další právní profesionálové zapojení do dědického řízení.

Daňové přiznání při převodu nemovitého majetku

V České republice již několik let neexistuje samostatná dědická daň jako taková, ale při převodu nemovitého majetku je třeba splnit určité daňové povinnosti. Dědická daň byla zrušena k 1. lednu 2014 a byla začleněna do daně z příjmu. Při dědictví nemovitosti je důležité vědět, že samotné nabytí majetku děděním je od daně z příjmu osvobozeno, což znamená, že dědic nemusí platit žádnou přímou daň z hodnoty zděděného majetku.

Přesto existují související povinnosti, které je nutné splnit. Dědic musí do konce třetího měsíce následujícího po měsíci, ve kterém bylo skončeno dědické řízení, podat přiznání k dani z nemovitých věcí. Tato povinnost se vztahuje na všechny nabyté nemovitosti, ať už se jedná o dům, byt, pozemek nebo jiný typ nemovitého majetku. Formulář je dostupný na finančních úřadech nebo na jejich webových stránkách.

V případě, že se dědicové rozhodnou zděděnou nemovitost prodat, vzniká jim povinnost zahrnout příjem z prodeje do daňového přiznání k dani z příjmu fyzických osob. Existuje však důležitá výjimka - pokud mezi nabytím nemovitosti (datum úmrtí zůstavitele) a jejím prodejem uplyne doba delší než 10 let, je příjem z prodeje od daně osvobozen. Toto časové testovací období je klíčové pro daňové plánování.

Pro správné vyplnění daňového přiznání je nezbytné mít k dispozici všechny potřebné dokumenty, zejména pravomocné usnesení soudu o dědictví, znalecký posudek hodnoty nemovitosti (pokud byl vypracován) a případně další dokumenty související s nemovitostí. Hodnota nemovitosti se pro daňové účely stanovuje ke dni úmrtí zůstavitele.

V praxi se často stává, že dědicové podceňují nutnost konzultace s daňovým poradcem nebo právníkem. Přitom správné nastavení daňových povinností může výrazně ovlivnit budoucí finanční situaci. Zejména v případech, kdy je v dědictví více nemovitostí nebo když dědicové plánují s majetkem v brzké době nakládat, je odborná konzultace více než žádoucí.

Je také důležité zmínit, že při převodu nemovitosti v rámci dědictví nevzniká povinnost platit daň z nabytí nemovitých věcí, která byla v minulosti často zaměňována s dědickou daní. Tato daň byla definitivně zrušena v září 2020, což znamená další úlevu pro dědice nemovitého majetku. Přesto je nutné dodržet všechny administrativní povinnosti spojené s převodem vlastnictví na katastrálním úřadě a splnit daňové povinnosti týkající se daně z nemovitých věcí.

V případě, že dědic nemovitost pronajímá, musí příjmy z pronájmu řádně zdanit v rámci svého daňového přiznání k dani z příjmu fyzických osob. Tyto příjmy lze snížit o související výdaje, ať už ve skutečné výši nebo pomocí paušálu, který v současnosti činí 30 % z příjmů z pronájmu.

Daň z nemovitých věcí po zdědění

Dědická daň jako taková v České republice již několik let neexistuje, byla zrušena v roce 2014. Nicméně po zdědění nemovitosti musí dědicové řešit daň z nemovitých věcí, která se vztahuje na vlastnictví nemovitého majetku. Tato daň se platí každoročně a je třeba ji přiznat finančnímu úřadu.

Pokud jste zdědili nemovitost, máte povinnost podat daňové přiznání k dani z nemovitých věcí nejpozději do 31. ledna následujícího roku po roce, ve kterém jste nemovitost nabyli. To znamená, že pokud jste například zdědili dům v průběhu roku 2023, musíte daňové přiznání podat do konce ledna 2024. Výše daně z nemovitých věcí se vypočítává podle několika faktorů, včetně typu nemovitosti, její velikosti, umístění a místního koeficientu, který stanovuje příslušná obec.

Je důležité vědět, že samotné dědictví není v současnosti zatíženo žádnou speciální daní. Dědic nemusí z nabyté hodnoty majetku odvádět žádnou dědickou daň, jak tomu bylo v minulosti. Nicméně vlastnictví zděděné nemovitosti s sebou nese povinnost platit pravidelnou daň z nemovitých věcí, která se vztahuje na všechny vlastníky nemovitostí bez ohledu na způsob jejich nabytí.

V případě, že zdědíte nemovitost společně s dalšími dědici, každý z vás může podat daňové přiznání samostatně podle svého spoluvlastnického podílu. Alternativně může jeden ze spoluvlastníků podat daňové přiznání za celou nemovitost, ale v takovém případě se stává společným zástupcem pro daňové účely. Tuto skutečnost je nutné oznámit finančnímu úřadu.

Výpočet daně z nemovitých věcí může být poměrně složitý, zejména pro laiky. Základní sazba daně se liší podle typu nemovitosti - jiná je pro obytné domy, jiná pro garáže, zahrady nebo stavební pozemky. Tato základní sazba se pak násobí koeficientem podle velikosti obce, kde se nemovitost nachází. Obce mohou navíc stanovit tzv. místní koeficient, kterým se výsledná daň ještě vynásobí.

Je také důležité zmínit, že pokud dojde k úmrtí původního vlastníka nemovitosti v průběhu roku, daňová povinnost přechází na dědice až následující rok. To znamená, že daň z nemovitých věcí za rok úmrtí platí ještě původní vlastník, respektive jeho pozůstalost. Dědic začíná platit daň až od následujícího kalendářního roku.

V případě nejasností ohledně výpočtu daně z nemovitých věcí po zdědění je vhodné obrátit se na místně příslušný finanční úřad nebo na daňového poradce. Ti vám mohou pomoci správně určit výši daně a vyhnout se případným chybám v daňovém přiznání, které by mohly vést k sankcím ze strany finančního úřadu.

Poplatky notáři za vyřízení dědictví

V České republice se již neplatí klasická dědická daň, která byla zrušena v roce 2014. Nicméně při vyřizování dědictví je nutné počítat s notářskými poplatky, které se odvíjejí od hodnoty děděného majetku. Notář, který vystupuje jako soudní komisař, má nárok na odměnu za provedení úkonů v dědickém řízení. Tato odměna se vypočítává podle tarifní hodnoty majetku zůstavitele.

Základní sazba notářského poplatku začíná na částce 2,0 % z prvních 100 000 Kč tarifní hodnoty. Z přebývající částky až do 500 000 Kč činí odměna 1,2 %. Při hodnotě majetku od 500 000 Kč do 1 000 000 Kč se účtuje 0,9 %, od 1 000 000 Kč do 3 000 000 Kč je to 0,5 %, od 3 000 000 Kč do 20 000 000 Kč činí sazba 0,1 % a nad 20 000 000 Kč je stanovena na 0,05 % z převyšující částky.

K těmto základním poplatkům je nutné připočítat také náhradu hotových výdajů notáře, která zahrnuje například poštovné, cestovné či telekomunikační poplatky. Minimální odměna notáře činí 2 000 Kč, a to i v případech, kdy je hodnota dědictví nižší. Pokud dědické řízení vyžaduje provedení určitých právních úkonů mimo běžný rámec, může notář účtovat další poplatky podle notářského tarifu.

V případě složitějších dědických řízení, kdy je třeba provést ocenění nemovitostí nebo vypracovat znalecké posudky, musí dědicové počítat s dalšími náklady. Tyto dodatečné výdaje mohou zahrnovat odměny znalců, geodetů či jiných odborníků. Notář také může požadovat zálohu na své výdaje, zejména pokud se jedná o rozsáhlejší dědické řízení.

Je důležité si uvědomit, že notářské poplatky hradí dědicové společně a nerozdílně, a to v poměru, v jakém nabývají dědictví. Pokud se dědicové nedohodnou jinak, rozdělí se náklady mezi ně podle poměru jejich dědických podílů. V případě odmítnutí dědictví se poplatky notáři hradí z hodnoty odmítnutého dědictví.

Při vyřizování pozůstalosti mohou vzniknout také další náklady spojené například s převodem nemovitostí, vozidel či jiného majetku na nové vlastníky. Tyto administrativní poplatky se platí příslušným úřadům podle platných sazebníků. Je proto vhodné počítat s určitou finanční rezervou na pokrytí všech nákladů spojených s dědictvím.

Notář je povinen na požádání předem informovat o předpokládané výši odměny a nákladů. Konečné vyúčtování musí být transparentní a obsahovat všechny položky. Proti výši notářských poplatků lze podat námitky, o kterých rozhoduje příslušný krajský soud.

Daňová povinnost při dědictví ze zahraničí

V České republice byla dědická daň zrušena v roce 2014, což značně zjednodušilo proces dědictví pro české občany. Nicméně situace může být komplikovanější, pokud se jedná o dědictví ze zahraničí. Při zdědění majetku ze zahraničí je nutné věnovat pozornost mezinárodním smlouvám o zamezení dvojího zdanění, které Česká republika uzavřela s konkrétními státy.

Pokud český občan zdědí majetek v zahraničí, může se setkat s povinností zaplatit dědickou daň v dané zemi podle tamních zákonů. Každý stát má vlastní pravidla pro zdanění dědictví a výše daně se může výrazně lišit. Například v Německu se dědická daň pohybuje mezi 7 až 50 procenty v závislosti na hodnotě děděného majetku a příbuzenském vztahu. Ve Francii může dědická daň dosáhnout až 60 procent pro vzdálené příbuzné nebo osoby bez příbuzenského vztahu.

Důležité je si uvědomit, že i když v České republice dědickou daň neplatíme, můžeme být povinni ji uhradit v zemi, kde se zděděný majetek nachází. To platí zejména pro nemovitosti, které podléhají daňovým zákonům země, ve které se nacházejí. U movitého majetku je situace často složitější a závisí na rezidentství zůstavitele v době jeho úmrtí.

Pro správné vyřešení daňové povinnosti je vhodné konzultovat situaci s daňovým poradcem nebo právníkem specializujícím se na mezinárodní dědické právo. Některé země mají s Českou republikou uzavřené dohody, které zabraňují dvojímu zdanění dědictví, což může výrazně snížit celkovou daňovou zátěž.

V případě dědictví ze zemí Evropské unie existuje nařízení EU o dědictví, které upravuje především procesní stránku dědického řízení. Toto nařízení však neřeší daňové aspekty, které zůstávají v kompetenci jednotlivých členských států. Je třeba počítat s tím, že vyřízení mezinárodního dědictví může být časově náročnější a administrativně složitější než běžné vnitrostátní dědické řízení.

Při přijetí dědictví ze zahraničí je také nutné myslet na případnou povinnost přiznat tento příjem v daňovém přiznání. I když samotné dědictví není v České republice předmětem daně, příjmy plynoucí ze zděděného majetku (například příjmy z pronájmu zděděné nemovitosti) již zdanění podléhají podle standardních pravidel. V některých případech může být nutné zděděný majetek také zahrnout do přiznání k dani z nemovitých věcí nebo do přiznání k dani z příjmů.

Pro minimalizaci daňové zátěže je vhodné plánovat předání majetku s předstihem a využít všech legálních možností daňové optimalizace, které jednotlivé právní řády nabízejí. Zejména u většího majetku může správná strategie přinést významné úspory na daních a zjednodušit celý proces dědického řízení.

Zdanění darů versus dědictví

V České republice již několik let neexistuje samostatná dědická daň, která byla zrušena v roce 2014. Nicméně situace kolem zdanění darů a dědictví zůstává pro mnoho lidí stále nejasná. Zatímco dědictví je v současnosti od daně zcela osvobozeno, u darů je situace složitější a je třeba počítat s možným daňovým zatížením.

Při darování majetku se uplatňuje daň z příjmů, která může dosahovat až 15 % z hodnoty daru u fyzických osob a 19 % u právnických osob. Existují však významné výjimky, které umožňují darování bez daňové zátěže. Především se jedná o dary mezi příbuznými v přímé linii (rodiče, děti, prarodiče) a mezi manželi, které jsou od daně osvobozeny. To vytváří značný rozdíl oproti darování mezi vzdálenějšími příbuznými nebo cizími osobami.

V případě dědictví je situace mnohem příznivější, protože veškerý zděděný majetek je od roku 2014 osvobozen od daňové povinnosti, a to bez ohledu na příbuzenský vztah mezi zůstavitelem a dědicem. Tento systém značně zjednodušil proces dědického řízení a snížil finanční zátěž pro pozůstalé. Jediné náklady, které při dědictví vznikají, jsou spojené s notářským řízením a případným právním zastoupením.

Při plánování převodu majetku je důležité zvážit timing a formu převodu. Zatímco dědictví je z daňového hlediska výhodnější, darování může mít jiné praktické výhody, jako je možnost převést majetek za života a vidět, jak s ním obdarovaný naloží. Je však třeba počítat s tím, že u darů mimo osvobozené příbuzenské vztahy vzniká daňová povinnost, kterou je nutné přiznat v daňovém přiznání.

Specifickou situací je darování nemovitostí, kde kromě případné daně z příjmů vstupuje do hry také daň z nabytí nemovitých věcí. Ta byla sice v roce 2020 zrušena, ale je důležité si uvědomit, že při darování nemovitosti může vzniknout povinnost podat daňové přiznání k dani z příjmů. Hodnota daru se stanovuje podle znaleckého posudku nebo podle ceny obvyklé v daném místě a čase.

Pro správné posouzení daňových dopadů je vhodné konzultovat situaci s daňovým poradcem nebo právníkem, zejména při převodech většího majetku nebo v komplikovanějších rodinných situacích. Důležité je také myslet na to, že dar lze do určité míry zpochybnit nebo odvolat, zatímco dědictví je definitivním převodem majetku, který nelze jednostranně změnit. Při darování je také nutné počítat s tím, že darovaný majetek může být v budoucnu započítán do dědického podílu, pokud není v darovací smlouvě uvedeno jinak.